Něco málo o mě
Jmenuji se Martin Mikulík, narodil jsem se v roce 1969 a pocházím z Ivančic. Měl jsem krásné dětství, avšak na střední škole mi z mně neznámých důvodů začal dělat táta spousty naschválů a mnohé byly dost ponižující. Pamatuji si, jak jsem v zoufalství brečel v kabinetu třídního učitele na průmyslovce a nechtěl se vrátit domů. Jak to šlo, z domu jsem odešel. Bydlel jsem po různých podnájmech a snažil se poctivě živit. Mou první prací byla práce projektanta. V roce 1988 jsem narukoval na vojnu, kde jsem měl jak na běžícím pásu záchvaty Hyperventilační tetanie. Protože vojenští lékaři na rotách tehdy nevěděli, o co jde, dusil jsem se v křečích někdy i necelé dvě hodiny než mne stabilizovali. Po roce jsem byl z vojny propuštěn a následně vyřazen z armády s diagnózou alergie na vojenské prostředí. Po vojně jsem již tyto záchvaty neměl. Po tzv. „Sametové revoluci“ (kterou po letech vnímám jako nejtragičtější událost v dějinách naší země), jsem byl plný optimismu a v roce 1991 jsem nastoupil k začínající městské policii v Brně. Po několika dalších kratších zaměstnáních jsem v roce 1994 nastoupil do Brněnských vodáren a kanalizací, a.s. jako technický pracovník vodohospodářského rozvoje (VHR), kde byl mým nadřízeným příjemný Ing. Matal, a mou prací bylo převážně zpracovávání investičních záměrů pro vodovodní síť. Velmi záhy však z našeho oddělení vznikl Útvar VHR rozdělený na oddělení rozvoje vodovodní sítě a oddělení rozvoje kanalizační sítě. Vedoucím celého útvaru se bohužel stal Ing. Milan Přinosil, nesolidní člověk, který neumí vést lidi a který mne, po té co jsem se stal invalidním, šikanoval. Z tohoto důvodu jsem začátkem roku 2016 ukončil pracovní poměr. Přibližně v letech 1995 - 2008 jsem si přivydělával podnikáním v oblasti bezpečnostních služeb a obchodu. V roce 2008 jsem se podrobil operaci páteře, po níž jsem se stal invalidním. Do té doby byly mými největšími koníčky společenské tance, šachy a amatérské fotografování. V roce 2012 jsem se stal obětí podvodu pana Františka Mici, následkem čehož jsem se dostal do osobního bankrotu. Zde jsem měl projednou štěstí, že se v průběhu času vztahy s tátou urovnaly. Táta mi v osobním bankrotu neskutečně finančně pomohl, za což jsem mu vděčný. Nejen kvůli osobnímu bankrotu, ale zejména kvůli hyenismu ČSSZ a MPSV jsem však musel odejít z bytu, kde jsem bydlel, protože jsem neměl ani na nájem. Nebýt toho, že jsem měl možnost vrátit se k mámě, asi bych spáchal sebevraždu, protože se svými zdravotními problémy bych na ulici být nemohl. Táta se postupem času změnil k lepšímu, z mámy se bohužel stal sebestředný člověk, bez trochy tolerance a soužití s ní bylo opravdové peklo. Tak jsem se rozhodl vytvořit tyto stránky a otevřeně jmenovat grázly, podvodníky apod. Je už mi totiž jedno, zda mne někdo bude žalovat za to, že jsem tu uvedl pravdu. Dnes již nějakou dobu žiji sám, skončila mi insolvence a tak jsem relativně v pohodě.